Impossible is nothing
hard training = easy win
............................................................................................................
Opět se posouval rekord memoriálu
Prvním letošním závodem byl opět Memoriál Zuzky Krejčové v Liberci, kde jsem solo závodem za slunečného, ač větrného počasí posunula rekord memoriálu na 2:02,86. Pro ME bych musela čas dostat na rovné 2:02,00 a olympiádu minimálně na 2:01,30. Dalším závodem, kde plnění limitu bude reálnější je Zlatá tretra 25.5. v Ostravě.
............................................................................................................
Černovická míle po dvou letech opět v rekordu závodu
Po návratu z vydařeného soustředění, kde nás zastihlo i silné sněžení byla na pořadí prvního máje v části Brna Černovice "Černovická míle". Závod doprovázelo už od rána teplo a vítr, ale přes to se mi podařilo po dvou letech posunout traťový rekord o 6s. V cíli mi naměřili výkon 4:12,1 samozřejmě, není míle, jako míle, tahle měřila 1491 a vedla po kopcovité silnici.
............................................................................................................
26. 3. - 25. 4. Soustředění Maroko - Ifrane
První týden na soustředění je téměř u konce a další 3 týdny krásné dřiny předemnou. Počasí je zatím sychravé a tak nejen já jsme v očekávání slunečných dnů. Tréninky jdou zatím výborně, zničení jsme už všichni, ale to brzy napraví fyzioterapeut Standa Tábor, který sem dorazí v polovině dubna.
.............................................................
10. místo z MS v Istanbulu
Tak jako v roce 2010 se mi nepodařilo probojovat do finále. I přesto, že moje jméno figurovalo v předběžné startovní listině na horším, jak desátém místě, věřila jsem, že tak jako předloni jsou si všechny soupeřky na startu rovny a nikdo není neporazitelný, i když tvrdý postupový klíč vítězka a 3 časy byl těžký, ale jak jinak by to ani nešlo, když semifinále odpadlo. Průběh závodu byl bez komplikací, hlídala jsem si svou pozici na 3. místě, ale bohužel tam chyběl závěr do posledního kola a nohy se prostě nerozeběhly. Na postup do finále časem, jak jsem později zjistila by byl potřeba nový halový osobák, který by měl hodnotu lepší 2:01,12. Nicméně se svým 4. místem a časem 2:03,08 spokojená nejsem a čekala jsem určitě mnohem lepší čas.
.............................................................
Halové M ČR v osobáku
Dobrá volba byla čtvrtka při republice v hale. Již vypuštěný rozběh v čase 55,10s naznačoval, že i finále by nemuselo být špatné (na mě) a bylo tomu tak. Neztratila jsem se mezi specialistkami a dofinišovala jsem si pro druhé místo v halovém osobním rekordu 53,73s za Zuzanou Hejnovou, která doběhla o pouhých 0,15s na prvním místě. Snad je to předzvěst dobré formy pro Istanbul.
.............................................................
Opožděně, ale přeci info z Birminghamu
Zatím mám smůlu na závod. Na velkém mítinku v Birminghamu vše vypadalo nadějně, rovnoměrné tempo u mantinelu přímo za vodičkou, náskok před závodnicemi. Ale pak přišla chyba vodičky, která závod táhla mezi první a druho dráhou, což bylo ideální. Bohužel její nezkušenost, když nevyběhla pryč z dráhy, ale vběhla přímo mě pod nohy, když ustupovala, mě zbrzdilo natolik, že mě doběhly soupeřky a já už na 450m jsem nasadila vysoké úsilí, aby mne nepředběhly, které pak na 700m, kde jsem ještě vedla stálo sily natolik, že jsem doběhla až na 4. místě v čase 2:03,01. Bohužel i ve videu pořadatelé tuhle kolizi vystřihli, nevím zda úmyslem, nebo šetřil místo na videu.
.............................................................
Výkony zhatila zima a cestování
www.meeting-mondeville.com/actu.php
Na první dojem se mítink v Mondeville vzdáleném 200km od Paříže tvářil jako další možnost vylepšit dosavadní čas. Ale byl to jen dojem a realita úplně jiná. Po komplikované a dlouhé cestě všemi možnými prostředky počínaje letadlem, tranzitem, vlakem a autem jsem po 11h dorazila do hotelu. Samozřejmě, že jsem tak komplikovaně necestovala jen já, ale i mé soupeřky, které byly z Ruska, Běloruska atd..., chlad v hotelu /nemají tam topení/, a silná zima v hale v den závodu zchladily výkony běžkyň na průměrné až podprůměrné časy. O tom, že pacemaker běžel a neběžel (61s - 400m) zároveň, ale přitom doběhl, jak jsme se dočetly ve výsledcích už ani nepřekvapoval. S výkonem 2:05,43 určitě nemůžu být spokojená, ale můžu být ráda, že se pomalu dostávám ze silného kašle, který jsem si z tama odvezla.
.............................................................
Povedený start do olympijské sezóny
www.stade-bordelais.com/spip.php
První závod po dlouhém závodním výpadku zapříčiněné zánětem achilovy šlachy a tíhového váčku se povedl v limitu na halové MS za 2:02,88 a v závěru z toho bylo 4. místo. Od startu jsem se držela na druhém místě a tempo bylo vcelku rychle rozběhlé (do teď nevím, zda to byla závodnice, co to rozpálila, nebo pacemaker, který nebyl nahlášen...), dvoustovka mezi 27-28s a čtvrtka kolem 57-58s, šestistovka byla ještě rychlá, ale po delším výpadku mi tempo přišlo už od startu moc rychlé, tak jsem byla v nejistotě, abych nevytuhla. Od sedmistovky, jsem začala opět stíhat závodnice, které mě začínaly dobíhat a při náběhu do posledního kola, kde jsem promarnila šanci-pustila je v zatáčce před sebe a tak jsem musela přibrzdit a tím ztratila kontakt. Ze samotného závodu mám dobrý pocit. Běh měl jiskru, ač mi povrch absolutně nevyhovoval, neměla jsem žádnou krizi, tak snad další závod bude ještě lepší.
.............................................................
Olympijský rok zahájen v Praze
Po 14-ti dnech pobytu v Brně jsem absolvovala opět první trénink v olympijském roce v pražské hale ve Stromovce. Doba pobytu se bude odvíjet od výsledků na závodech, které tu budou co neviděť.
.............................................................
.............................................................
Příprava v Praze v plném proudu
Již druhým týdnem trénuji v pražském sportovním centru Ministerstva vnitra ve Stromovce. Zatím jde vše podle plánu. Jen k místní regeneraci (sauna, vířivka) ještě přibyla kryokomora v Čákovicích. Nemoci i zranění si stále držím od těla, i když jsem se už nevyhla dvoum tréninkům v hale, které byly bez problémů.
.............................................................
Opět v Brně
Bez pár dní měsíční soustředění v Ifrane skončilo. Odtrénovalo se vše, co bylo v plánu a i něco málo navíc. Slunečné počasí a azurová obloha byla na denním pořádku i ke konci campu. Koncem listopadu začali najíždět i místní atleti závodící za jiné státy a spoustu našich známých, které jsme si tu v minulosti udělali. První prosincový týden strávím v Brně a pak se příprava přesune do Prahy do 20. 12. pro případ nečekaného zimního počasí u nás na stadioně. Halu budu využívat minimálně.
.............................................................
Soustředění Maroko 6. 11. - 2. 12.
Maroko se již začíná stávat tradičním soustředěním. Nyní sbíráme první zkušenosti s podzimním Ifrane. Bohužel první změna nastala s ubytováním, o kterém jsme byli již dříve informování a musíme bydlet jinde, než jsme již byli zvyklí. První dojem nebyl nijak pozitivní, především tím, že už jsme znali dřívější hotelový personál, věděli jsme co můžeme čekat od ubytování, hygieny a jídla... Nyní po prvním dnu v hotelu Relais rasel maa jsem (jsme) spokojení. Jsme o 2km blíže jezerům, na kterých běháme a 5 minut od stadionu, který koncem soustředění využijeme. Náš původní hotel by měl být otevřen až v příštím roce po rekonstrukci. Celkem je nás tu 8, 6 atletů (já, Kocourek, Homoláč, Holuša, Blahůt, Kubista) a trenéři (Sequent s p. Vedrou). Počasí je stejné jako v ČR, jen to sluníčko je ostřejší a kraťasy s tričkem jsou na denním, ale pouze trénikovém pořádku. My jsme tu však také kvůli nadmořské výšce!
Polovina soustředění je za mnou (námi) a vše jde podle plánu, teda aspoň podle těch tréninkových. Slunečné počasí prozatím vystřídal déšť 5°C, včera i kroupy a dnes i první (nedělní) sníh, který hned roztál. V polovině 3 týdne soustředění by se teploty a počasí mělo opět vrátit na slunečné. Avšak ani to nám nebrání plnit plán na více jak 100%. I první speciální trénink mám za sebou, z nevinných stovek se v závěru vyvinula i nějaká ta dvoustovka s třístovkou a vypadaly moc dobře a rychle.
.............................................................
Příprava v Brně
Po návratu z úspěšného soustředění v Melágu pokračuje podzimní příprava v Brně. Navazuji na naběhaný objem, který se pozvolna zkvalitňuje delšími úseky. I nadále bude příprava v objemu, na kterou se naváže listopadovým soustředěním v Maroku.
.............................................................
1. 10. - 15. 10. soustředění Melág
Slunečné a teplé počasí zatím drží, tak jako noha!! Nic mi nebrání nabíhat kilometry, tak jako každý rok na tomto vytrvalostně kondičním soustředění. Ani tréninkový výpadek na vytrvalosti není znát. První týden campu je "úspěšně" za námi! I zima se už ohlásila v podobě sněhu a znemožni plynulý běh nad Melágem. Tak jsme se přesunuli k trénování okolo jezera Reschenpass a začli trénovat i na stadioně. V mém případě jen začátky trénování, které vypadají dobře.
.............................................................
Z Prahy opět v Brně
Dlouhodobá léčba je snad už u konce. Tak jako ostatní atleti ukončili sezónu republikou družstev a zanedloho nastartují novou přípravu, tak i já se chystám na další přípravu směrem k následujícím Olympijským hrám. Můj problém s achilovkou (do budoucna ) by běly řešit podpatěnky, které mají upravenou patu k mému došlapu a vyrovnávat tak těžiště dopadu chodidla, aby se nadále nedráždila achilovka o patní kost. Další příprava se bude přesměrovávat na soustředění do Melága, kde bych měla být od října na 14 dní a další soustředění padne na celý listopad. V tuto chvíli noha - achilovka nečiní žádný problém a to je hlavní.
.............................................................
Zotavovací období III. Praha
Za týden to budou 3 měsíce mé aktivní neúčasti na trénincích naší skupiny. Po léčbě v Brně, která se zastavila na bodě, kdy noha nebolí a dá se s ní dělat úplně vše, jen s malým háčkem, že se bolest ozývala při prvních pěti minutách klusu, jsem se dnes opět dočkala pokroku a dnešní klus byl úplně bez bolesti a jakých koliv oblbováku na bolest atd.. Velkým překvapením bylo zjištění, kdy po 2 měsících diagnostiky zánět tíhového váčku mi v Praze na magnetorezonanci zjistili zánět Achillovy šlachy, nikoliv váčku... Každopáně mou hlavní náplní pobytu v Praze je návštěva lékaře a docházka na jehličky a elektroléčbu. Mimo jiné mi bylo i doporučeno nohu zatěžovat, což mi bylo vhod a mohla jsem aspoň trochu nabíhat kilometry ve Stromovce, kterou mám za okny ubytovny Ministerstva vnitra.
.............................................................
Zotavovací období IV.
Po ukončení rehabilitací se noha pořád ozývá. I když mi nečiní problém odběhat trénink i v tretrách a bezproblémové jsou i odrazy, tak se při klusu stále objevuje bolest. Zotavování se zastavilo na bodě, kdy se nehorší, ale ani nelepší. Jednofázový tréninkový cyklus bych byla už nyní schopna zvládat, ale otázkou je, jak dlouho, než by se ze slabé bolesti, kterou nyní pocituji rozjel opět silný zánět. Proto v tomto týdnu podstoupím další vyšetření v Praze.
.............................................................
Zotavovací období III.
V prvním srpnovém týdnu jsem už vyměnila kolo za běh a celý týden poběhávám. Noha již nebolí, ale ještě se občas ozve, což je známka pro mne, že je vše na dobré cestě, ale nikoliv stoprocentně v pořádku. I nadále ještě docházím na magnetoterapii, laser a vířvku mj. Po 30 naběhaných kilometrech ve čtyřech tréninkových jednotkách jsem na tom běžecky díky kole poměrně dobře. Avšak překvapení čeká na dráze, za několik dní. Na kolo sednu v sobotu naposledky jako tréninkový prostředek, kdy je v plánu opět trasa kolem 90km. V době rekonvalescence mám najeto přes 1600km, což je dobrý obecný vytrvalostní základ. K běhu i nadále jako jedna z fází zústane aquatrainig a posilování vlastní váhou.
.............................................................
Zotavovací období II.
Po další kontrole na sounu se opět ukázalo zlepšení, ale bohužel menší zánět tam pořád je. I když jde v tomto stavu už poklusávat i delší vzdálenost, jak jsem zkoušela, pořád noha zlobí a zánět se při klusu ozve. Na žádné větší trénování to pořád není. Takže nadále docházím na rehabilitace a pokračuji v alternativním trénování: kolo, aquatrain, plavání... A tím pádem účast, respektive pokus o nějaký svazový limit na MS je pro letošní rok passe. Otazník zatím zústavá nad zářijovými starty. Chuť do závodu je, ale zdraví není 100%.
.............................................................
Zotavovací období I.
Zánět tíhového váčku postupně ustupuje. Po měsíci netrénovaní se na sonu ještě menší zánět tíhového váčku pořád ukazuje, avšak po každodeních návštěvách magnetoterapie, laseru, vířivky, léků, obstřiků a nošení ortézy atd..., jsem už zvládla dva dny po sobě lehký souvislý 4km klus bez bolesti. Samozřejmě zatím s menší úpravou boty, aby se zbytečně zánětlivé misto nedráždilo o patu boty. Rehabilitace budou pokračovat až do konce července a následné kontroly u doktora. Fyzicky se i nadále udržuji jízdou na kole, plaváním a dechovým cvičením, ale bohužel, běh to nenahradí.
.............................................................
Cyklo trénink
Po 5-ti dnech absolutního volna jsem opět usedla na kolo. A sjížděla s trénikovým kolegou krásy našeho kraje. V závěru dne po 77km byl výklus po trávníku (a následná polo regenerace), který jsem zvládla po 3x 5 minut, což je obrovský pokrok, v pátek jsem po 100m klusu dokulhala domů s bolestí, ale uvidíme, jak na tu zátěž buda noha reagovat druhý den.
.............................................................
2. - 3. 7. 2011 M ČR mužů a žen na dráze
Bohužel zranění stále nedovoluje se plně věnovat běžeckému tréninku, tak M ČR pro mě bylo jen v roli diváka a fanouška svých tréninkových kolegů. Atmosféra na závodech byla velice příjemná, jen škoda počasí, které bohužel ještě v Brně zařídit neumíme. I tak věřím, že mistrovství patřilo mezi ty povedené a všem, kteří přišli fandit, nebo se jen ze zvědavosti podívat, patří velké díky!
.............................................................
ME družstev Stockholm a dál...
Místo krok vpřed, jsem udělala dva kroky zpět. Bohužel po Memoriálu J. Odložila jsem nebyla fit (jak už jsem zmiňovala v minulé zprávě), druhý den jsem odkulhala do auta a jela rovnou do Hradce na vyšetření. Resime: zánět tíhového váčku. Do ME družstev jsem byla pod prášky na bolest a vypadalo to, že by vše mělo být bez problémů, ale už i při rozcvičení před závodem jsem už zase kulhala a cítila bolest a při závodě na startu u odrazu mi křuplo-luplo v achilovce a závod byl pro mě utrpením, hlavně do zatáček (zánět mám na levé noze). Doběhla jsem na místě (o čase se raději ani nebavím), se kterým jsem ani ve snu nepočítala, naopak jsem byla pořád optimista a věřila, že i se zraněním zaběhnu potřebné body a čas. Nakonec z toho byl ve finále 1 bod - nepotřebný, protože nejen já, ale i jiní neodvedli to, co se od nich očekávalo a zhoršená noha, protože už mě nebolel jen tíhový váček i achilovka. Pro nynější dobu konec trénování. Nohu léčím, elektrikou, léky atd... a žádné běhání. Návrat na stadion je doba neurčitá a závody....? Kdyby vše bylo ok, tak minimálně na konci července. Nynější skladba mých tréninku je rotoped (kde nezatěžuji nohu od bérce), aquajogging, posilování a dechová cvičení s Power breathe. Sezóna se bude odvíjet od vyléčení zranění.
.............................................................
Splněn B limit IAAF na Memoriálu Josefa Odložila
I přes nemoc, se kterou se celý týden potýkám, se mi podařilo zaběhnout jedno z kritérii ČAS, které by mě nominovalo na MS do Daegu. Ideální závod i počasí, ale bohužel otupělost z kašle a rýmy doprovázely večerní závod. S výsledkem 2:00,92 jsem maximálně spokojená a doufám, že když budu fit, tak bude další zlepšení.
Doplěno foto
.............................................................
Smolné Hengelo
Silně větrné počasí, které panovalo na rozcvičovacím stadioně při závodě z části skryla tribuna, která lemovala stadion, připravený pacemaker, dobrá nálada téměř vše ideální k solidním výkonům, které mi pokazil pacemaker, když při průběhu čtvrtkou (57,09) se otáčel a na pětistovce se lekl, že jej předbíhám a skočila mi do dráhy pod nohy, rukou jsem jí odhodila do další dráhy a zbrzdila se natolik, že jsem doslova znovu vypálila a držela se na čele do 650m (600m 1:29,01), kde semnou sváděla souboj Jennifer Meadows a dostala se tak suveréně na čelo závodu. Do 750m jsem ještě byla na medailové pozici, ale přepálená čtvrtka, vítr, kterému jsem čelila po odpadnutí pacemakera, kolize s pacemakerem a narušené tempo daly o sobě znát v posledních 50m, kde mi došly síly a do cíle jsem téměř došla v čase 2:02,57.
.............................................................
1.kolo Extraligy - Ostrava
První kolo extraligy pro mne bylo vítězné na poloviční trati, než obvykle běhám. Čas 54,48 není nijak oslnivý, ale ani specialistky neběžely lépe a navíc si i odvážím skalp kolegyně z půlky Lucie Klocové. Větrné počasí, které panovalo na stadioně silně ovlivňovalo výkony, které letos byly hodnoceny dle Maďarských tabulek, tak nebylo divu, nespočetné množství sprinterů a sprinterek na tratích do 400m a tím způsobené posunutí časového pořadu.
.............................................................
Diamond League - Shanghai
Druhý start na Diamantové lize, ale první start v hlavním závodě. Po zvládnuté aklimatizaci, dobrém nahecování, přišla spackaná taktika, když jsem se nechala zavřít a ne a ne se z toho dostat, k tomu nezvládnuté (pomalé) tempo vodičky o 2s na 400m vedlo k časům nad 2 minuty i pro vítězku. Pro mě závod začal až na 150m před cílem, kdy jsem se teprve mohla rozběhnout a stíhat soupeřky, ale bohužel už to nestačilo na umístění mezi první trojicí. Začátečnická chyba mě připravila o lepší pozici a možnost bojovat o limit na MS. Zústala mi 4. příčka s výkonem 2:02,21. Jen podotýkám, povrch stadionu bylo mondo - tvrdé a rychlé, jako v Barcelóně, kopalo to samo. Doufám, že se tam budu moci příští rok vrátit.
Pobyt v Shanghai
Po časově náročném 11h letu, nepočítám čekání na letištích, přesunu na hotel jsem zvládla 6-ti hodinový posun a udržet svůj biorytmus bez únavy (snažila jsem se držet náš čas). I když jsem před závody měla den, kdy by šlo poznávat místní kulturu (jak udělali jiní závodníci), volila jsem variantu odpočinku (jako vždy) a soustředění se na závod. Do závodu jsem šla v plné síle. Druhý den jsem si trochu přivstala, odtrénovala a se závodníky z Polska jsme jeli taxiky poznávat město, moc času nezbývalo, protože večer jsme zase odlétali zpět do ČR přes Frankfurt. Stihli jsme zajít do obchoďáku, koupit nějaký suvenýr a dopravní zácpou se dostat ke třetí nejvyšší věži na světě Jin Mao Tower, za 300 Kč v přepočtu jsme se vyvezli do 88 patra (340m) a kochali se městskou částí, která se nazývá Shanghaj Discovery. Ve věži nás zastavili turisti, rychle jsme se s nimi vyfotili a utíkali zpět na taxi, protože jsme už nestíhali odjezd na letiště. Trochu ve stresu jsme sehnali taxík a včas dorazili i na večeři. Jídlo během pobytu bylo převážně čínské, ale nechyběly ani klasické těstoviny. Bylo z čeho vybírat a dalo by se i přejíst, nejen dezerty. Jediná nezvládnutá věc v hotelu, který byl součásti stadionu, bylo připojení na internet. Pouze 3 pc s free internetem, ale cenzurou stránek. Email a sociální sítě nešlo navštívit. Často docházelo i k tomu, že fungoval jen 1 počítač. Další wifi bylo zpoplatněno, což bych na takových závodech v takové zemi neočekávala.
.............................................................
Žijeme Londýnem
Olympiáda je blíž než kdy jindy. Český olympijský výbor spouští projekt s názvem Žijeme Londýnem, který postupně navštíví všechny kraje v republice. Největší komunikační kampaň v historii českého olympismu přiblíží veřejnosti atmosféru a hodnoty nejvýznamnějšího sportovního svátku na světě. Podnítí také fanoušky k podpoře českých sportovců přímo v dějišti Her XXX. olympiády v roce 2012. Kampaň, která začíná slavnostním večerem 24. května v Brně (Moravské náměstí), má několik částí – venkovní výstavu velkoformátových fotografií připomínající slavné okamžiky české sportovní historie, vzdělávací program pro školy v celé republice a putování originálního anglického doubledeckeru vybaveného špičkovou multimediální technikou, jehož prostřednictvím získají fanoušci veškeré olympijské informace a budou moci poslat vzkaz i svému oblíbenému sportovci. Fanoušci mohou sledovat novinky Žijeme Londýnem na speciálních webových stránkách www.zijemelondynem.cz. /Zdroj: ČOV/
Na tiskovou konferenci přišli kampaň podpořit také sportovci, adepti účasti na olympiádě atletka Lenka Masná a moderní pětibojař Ondřej Polívka. „Mám velkou radost, že projekt zahajuje v Brně a doufám, že se ho zúčastní spousta mladých, já sama to udělám ráda,“ prohlásila Masná. „Věřím, že tahle kampaň lidi nabudí a začnou se o olympiádu více zajímat. I když pro mě osobně je olympiáda daleko, zatím mám v hlavě mistrovství světa. Navíc se my atleti můžeme nominovat až v roce olympiády. Bude to těžké, ale ne nemožné,“ dodala spolurodačka legendy Zátopka z Kopřivnice. /Zdroj: atletika.cz/, /foto: Český olympijský výbor - Václav Mudra/
.............................................................
7. 5. Memoriál Zuzky Krejčové
Slunečné a větrné počasí, nikoliv sníh a teploty pod nulou, které ještě nedávno byly v Liberci, kde se dnes již po jedenácté konal Memoriál Zuzky Krejčové. I letošního ročníku díky volnému datu jsem se mohla zúčastnit. Jak už na místním stadioně pro mne bývá zvykem, závod byl opět v mé režii start - cíl a výsledný čas byl 2:03,32. Další půlka a nyní i s velice kvalitní konkurencí na mě čeká při druhém mítinku Diamantové ligy v Shanghaji 15. 5.
Foto bude doplněno
.............................................................
Černovická míle
Májový déšť a zima si vybrala prvo májovou neděli v Černovicích. Ani letošek nebyl vyjímkou a svou venkovní sezónu jsem začala právě na Černovické míli. Závod běhám z plného tréninku a také jako trénink. Po patálijích se zdravím výsledek nebyl vůbec nijak špatný a do poslední chvíle to vypadalo i na nový traťový rekord, ale do poslední ostré zatáčky jsem na popud trenéra zbrzdila, protože po celý závod pršelo a chodník byl kluzký a tak rekord odolal o 6 desetin, což vůbec není zlé na podmínky, které dnes byly. Takže můžu být spokojená spokojená s časem 4:19,2 (loňský rekord je 4:18,6) a prvním místem.
.............................................................
Soustředění Maroko
------------------------------ IV. týden ----------------------------
Ke konci se blíží čtvrtý týden soustředění a přede mnou je již poslední pátý týden. Tréninky i nadále byly upraveny oproti loňsku k mému aktuálnímu zdravotnímu stavu. Tento týden jsem již byla na stadioně a dá se i říct, že výborně odmakala půlkařský trénink a bez problémů! Další trénink na dráze je v plánu na sobotu 16. 4. tak uvidíme, zda se vydaří. Mému managerovi se během mého soustředění podařilo zajistit start na Diamond league v Shanghaji 15. 5. , tak je potřeba se dostat na solidní úroveň, i když je to teprve začátek sezóny. I doposud počasí přálo tréninkům, vyjímaje jednoho dne, kdy přišla písečná vichřice a další den pršelo, tak svítí sluníčko, občas je silnější vítr, ale co mě nezabije, to mě posílí.
------------------------------ I. týden ----------------------------
Týdení naběhávání kilometrů a zvyšování kondice jde už lehce cítit v nohách, ale ta kvalitnější práce mě čeká (konečně) od čtvrtka. Odběhala jsem už stovkové rovinky a bez problémů, tak uvidím, jak to půjde dál. O víkendu se nám tu rozroste skupina a z 5 atletů (Holuša Jakub, Vladimír Bartůněk, Marcela Lustigová, já a Milan Kocourek) nás tu bude 8 (přibude Jiří Homoláč, Veronika Mráčková a Patrik Šorm). Počasí je stále slunečné - ideální, až na mírný vítr. Oproti předchozím soustředěním jsou tady vyschlá obě jezera, která se nachází 5 km od hotelu Perce Neige, kde bydlíme. Místní mají dno jezera upravené pro běžce. Upravený ovál měří 2 kilometry a značky jsou naměřené po sto metrech. Tak se dá trénovat na zpevněné hlíně. Druhé jezero má kilometr, ale místy je povrch poměrně nerovný, tak se na něm převážně jen kluše.
------------------------------ příjezd ----------------------------
Krevní testy před odletem do Maroka byly o něco lepší, ale pořád to nejsou hodnoty, které by odpovídaly mému standartu, ale věřím, že se s tím tělo brzy srovná tady v Maroku v lázeňském městečku Ifrane. Středeční cesta a let nebyly ničím zajimavé a v Ifrane nás čekalo hezké počasí, které panovalo i dnešní druhý tréninkový den. Sice s obtížemi, ale běhám, občas i indiánský běh (pro ty co neznají běh proložený chůzí) mě se to týká jen do kopců, kde bych mohla tělo zadusit. Od začátků zvládám dvoufázový trénink, v nohách tréninkový výpadek nijak necítím, ale plíce dostávají zabrat, proto volím přerušovaný běh. Prostředí je tu fantastické, zlepšování mého zdravotního stavu mě opět dostává do chuti trénovat a to mě i psychicky opět dostává na mou notu.
.............................................................
Krátkodobá dovolená
Nutná dovolená pro srovnání krevního obrazu, který mi nevyšel zrovna optimálně. Odpočinek a nic nedělání byla a ještě je moje týdenní náplň. Před odjezdem na soustředění (Maroko) mě čekají další odběry krve, snad už bude vše v pořádku, nebo alespoň na lepší cestě.
.............................................................
Začátek konce ME v hale v Paříži (den 3.)
Docela dobře rozlosovaný třetí běh, ale bohužel byl pro mě začátkem konce mého vystoupení na ME. Těžko vysvětlit přesné příčiny konečného času, který nebyl vůbec v plánu (pro ty, které neviděli závod v televizi). Na postup stačil čas 2:03, nebo první dvě místa. Po výstřelu a následném seběhu se nikomu nechtělo do čela a spíše takticky mě nikdo nepředběhl, protože já moc sbíhat nemusela (měla jsem druhou dráhu), tak jsem se ujala svého tempa - do dnes standardu, který si zvládám běžet obvykle sama - 2:02. Ale moje vydané úsili neodpovídalo mezičasům, které byly pomalé. Což není u mě obvyklé, něco nebylo v pořádku a v cíli mě to stálo postup do semifinále. Což je velkým zklamáním a zaostáním za svým cílem a povinností postoupit minimálně do semifinále. Je pro mě velkým otázníkem, jak to, že to neběželo.
.............................................................
ME v hale Paříž (den 1. a 2.)
Po více jak půlhodinovém čekání v letadle na pražské Ruzyni jsme ve středu před 13h přistáli v Paříži na letišti. Do hotelu jsme se dostali až po 14h, kde nás uvitáli zprávou, že naše pokoje nejsou připraveny a zabydlovat se můžeme v 15h. Hodinové čekání jsme zkrátili obědem, který nijak neoslnil a potkali jsme se s ním i ve formě večeře. Pokoje také nejsou kdo ví jaké, dostali jsme hotel, který je nejdále od závodní haly. Nebylo ani divu, že jsme se hned potkávali s reprezentanty ze Slovenska, Ukrajiny, Ruska, Maďarska... později už přibylo i pár zemí ze severu. Navštívila nás dopingová kontrola, mě nevzali (trošku pro mě nepochopitelné), ale vnucovat se jim nebudu. Další překvapení přicházela v průběhu druhé dne, kdy se odjíždělo do rozcvičovací haly a pro sprintery byla možnost odcestovat do závodní haly. Bohužel pořadatelé nevyřešili ani dopravu. Stanovili 2 časy dopoledne a odpoledne pro odjezd do hal. První problém přišel, když z 5 výtahů vhotulu jely jen 2, takže dostat se z 16 patra před hotel byl několika minutový boj, ale ten větší nastal před hotelem, kde byla masa atletů a k dispozici jen 2 autobusy, které byly plné. Poté tedy přistavili ještě dva, kde se snažili všichni nacpat, ale bohužel pro ty, kterým se to ani na podruhé nepovedlo a čekali dále před hotelem. Dostat se do autobusu byla pro mě a trenéra 15min. záležitost. Cesta do INSEP (francouzský institut sportu) přes větší provoz trvala 30 min. Snad pochvalu si zaslouží právě sportovní komplex, ve kterém jsem se rozcvičovala. Na jednom place byl ovál slyšela jsem, že snad 330m dlouhý, uvnitřn menší ovál s klopenými zatáčkami a dráhami, všude okolo rovinky a také jedna nakloněná rovina a vedle toho všeho dvě posilovny. Nehledě na to, že chodbou do podzemí, se člověk dostal do dalších sportovních hal. Další překvapení nás čeká zítra. Ti co byli v hale Bercy, tak byli překvapení se zázemím pro maséry a fyzioterapeuty. Jejich působiště bude v zimní hale na ledě, tedy přesněji na prknech, které jsou na ledě, takže o teplotě, která se údajně pohybuje kolem 10° raději mluvit nebudu a budu doufat, že maséry nebudu potřebovat. Neodpustím si ještě jednu perličku.